Politické nebo politikovo rozhodnutí?

Tak nám skončil ve vládě ministr spravedlnosti. Myslím, že by bylo vhodné odvolat ministra vnitra. To proto, aby se věci zase vrátily do starých kolejí a přestaly hony na čarodějnice a čaroděje s veřejnými penězi. Jak nám občanům bylo dobře, když jsme nevěděli, že se tu krade už v miliardách. Asi stejně jako studentům plzeňských práv když nevěděli, že se tituly rozdávají jen za víkendové konzultace.

Ale o tom jsem psát nechtěl. Uvažoval jsem nad tím, zda je politickým rozhodnutím, když jde politik na pivo. Jsem ještě ze staré školy, takže jsme neměli na gymnáziu učitele, ale profesory. A paní profesorka češtiny nás učila, že je zcela zásadní rozdíl mezi rozhodnutím „politickým“ a „politikovým“. Zdá se ovšem, že společnost nedouků, která se zve politiky, tento jemný rozdíl nechápe. Z toho plyne nejen to, že politikem může u nás být skutečně kdekdo, ale také, že tato skupina lidí se mylně domnívá, že pokud si jdou koupit rohlíky nebo si objednají pivo, jde o politické rozhodnutí.

Myslím, že těm, kdo utrpěli alespoň základní vzdělání v občanské nauce, je vcelku jasno, že by sněmovna měla v případě vydávání poslanců konat podle hesla „padni komu padni“ bez rozdílu. Protože rozhodnutí o tom, zda letadla potřebujeme a zda je nakoupíme, je rozhodnutím zcela jistě politickým. Ovšem za kolik a od koho je nakoupíme, je naopak rozhodnutím ryze obchodním. Nezaznamenal jsem, že by policie řešila první rozhodnutí, pokud by tak činila, bylo by to zřejmě možno chápat jako útok na demokracii. Na stole ovšem leží něco úplně jiného a snaha maskovat podezřelý obchod politickým rozhodnutím vzbuzuje jen další a další otázky a podezření.

Proto apeluji na poslance, kterým už leze politika na mozek, aby se v případě nákupů drobného zboží oprostili od politických rozhodnutí, mohlo by se jim totiž snadno stát, že si jedno pivo koupí nikoliv za 25,- Kč, ale třeba za 25.000,- Kč.